Epilog

4. července 2009 v 13:04 |  Jsem ze všeho jelen
oOo Epilog oOo


Na Godrikův důl se snesla tma. Tuto tmu narušovalo jen chabé pouliční osvětlení, pár rozsvícených oken a velký kulatý měsíc. Teplý, letní vzduch proudil kolem domků a nesl ozvěny ženských hlasů přivolávajících své ratolesti domů. Celá vesnička se propadala do ticha. Ale to bylo taky narušováno- houkáním sov.

V jednom domečku na kraji vesnice, stál neviditelný domek chráněný různými ochrannými kouzly. V domku žila tří členná rodina Potterů. Malý Harry zběsile létal na svém košťátku v obýváku a James za ním běhal a společně se smáli. Z kuchyně se řinula vůně pečeně a majoránky. Lily stála u sporáku a hlídala troubu, ovšem pozorovala po očku své dva kluky. Měla je strašně ráda a nechápala, že si o Jamesovi někdy mohla myslet, že je nafoukaný idiot. Vlastně byl.

,,Zlato, kdy bude večeře? Jak to tady voní- mám děsnej hlad!"zavolal James na Lily a na vteřinku spustil Harryho z očí.

,,Pozor!" zavolala Lily, když Harry narazil s košťátkem do drahé vázy, která se s rachotem rozpadla na zemi. Harry se zastavil a zvědavě koukl na střepy. Pak se provinile otočil k rodičům.

,,Rozbil jsi tu nejhorší vázu, jakou nám kdy rodiče od maminky poslali!" zachechtal se James a vzal Harryho do náručí. Vyhodil ho do vzduchu, zakroužil s ním vzduchem a položil ho na pohovku. Vzal si hůlku a Harry mu vylezl na klín. Lily se tvářila naštvaně a odkráčela do kuchyně, jelikož začala cítit připáleninu.

Jamesovi začali z hůlky vystřelovat různobarevné jiskřičky a Harrymu zazářily oči. Pozoroval je a natahoval po nich drobounké ručičky, dokud se mu nezačali klížit očička. Pak usnul Jamesovi v náručí a ten ho donesl do postýlky u jedné za zdí.

,,Do-py-tle!" zavrčela z kuchyně Lily a vytáhla hůlku. Maso vylétlo z trouby a položilo se na připravený tác.

,,Klídek," ušklíbl se James a chytil Lily zezadu kolem pasu. Ta se přetočila koukla se mu do očí.

,,Neumím vařit," pronesla smutně. James se rozesmál.

,,Konečně něco, co neumíš?" zeptal se, ale na odpověď nečekal. Vzal jí jednou rukou za bradu a nasměroval ke svým rtům. Pak jí vtiskl polibek.

,,Hm…asi jo…ale ještě se s tím dá něco dělat." Odvětila Lily a postavila se zpět k masu. Namířila na něj hůlkou a ze spáleného masa se stala krásně přichystaná, vonící pečeně.

,,No jistě," ušklíbl se James. Najednou slyšeli cvaknout zámek.

,,Je tady!" pronesl šeptem James. ,,Vezmi Harryho a jdi se schovat nahoru! Hned!" přikázal James a vběhl do předsíně. Dveře se otevřeli a James hleděl do očí Voldemortovi.

Lily mezitím pustila vše, co měla v rukách a popadla Harryho. Utíkala s ním po schodech nahoru, do druhého patra, ale nad schody se zastavila a podívala se na svého muže.

,,Ale, ale, pan Potter," zachechtal se ledově Voldemort. Jamesova ruka vystřelila k jedné z kapes. Hůlka však ležela na gauči. Voldemort se rozesmál.

,,Jsi pošetilý, Pottere, proto umřeš!" natáhl bílou, kostnatou ruku s dlouhými prsty, ve které svíral hůlku a namířil na Jamese. ,,Sbohem! Avada Kedavra!" křikl a Jamese zasáhl paprsek zeleného světla přímo do hrudi. Bezvládně, jako hadrová panenka, se sesul k podlaze. Poslední, na co myslel, byli smaragdové oči jeho rodiny.

,,Ne!" zaječela Lily a Harry začal brečet. V tom si uvědomila, co provedla a šáhla do kapsy pro hůlku. Stejně jako James, ji neměla u sebe. Strach jí pohltil, byla úplně bezbranná.

Otevřela dveře po své pravici a zamkla se i s Harrym v dětském pokojíku. Otočila se zády ke dveřím a naslouchala bušení svého srdce. Harry už neplakal, čekal, že za chvíli vletí do pokoje James a vybafne na něj.

,,Tohle pro mne není překážka, Lily Evansová-Potterová!" řekl posměšně Voldemort a vyrazil dveře kouzlem. ,,Nemusíš zemřít, dej mi Harryho!" přikázal.

,,Ne, nikdy ti nedám svého syna!" řekla Lily a položila Harryho na podlahu. Pak se napřímila a pohlédla Voldemortovi do očí. ,,To nejdřív musíš zabít mě!" zamumlala bojovně i když jí strach a ztráta nedovolovaly stát klidně na nohách. Kole na se jí třepaly a Harry se spokojeně culil. Stále si myslel, že na něj James vybafne zpod kápi a začne se smát.

,,Žádný problém!" rozesmál se Voldemort a též na ní namířil hůlkou. "Avada Kedavra!" zahřměl a Lily se sesula k zemi stejně jako James. Harry se pořád usmíval (A/N: nejspíš přiblble) a dolezl k Lily, zatřepal s ní. Něco nebylo v pořádku, už to poznal. Podíval se na muže v kápi, který na něj mířil hůlkou.

"Tak ty, malý Harry Potter mě máš porazit?" zachechtal se pronikavě Voldemort a to se Harrymu přestalo líbit. ,,Ty, malý rozmazlený, ufňukaný spratek, že bys dokázal porazit lorda Voldemorta?" rozchechtal se a ledový smích se nesl celým domem. ,,To teda ne, Harry Pottere, tebe žít nenechám! Avada Kedavra!" zahřměl(A/N:už chápete, jak se rozpadl ten barák?) potřetí.

Něco však nebylo v pořádku. Voldemort sice viděl paprsek zeleného světla, ale místo Harryho, pohltil jeho samotného. Ozval se pronikavý skřek a po Voldemortovi zbyl jen plášť a rozbořený dům.

******* pár minut na to *******

Sirius letěl vzduchem. Něco nebylo v pořádku. Cítil to. Dupl na plyn a rozletěl se k domu svého kamaráda. Nad věží kostela v Godrikově dole se začal snášet, až přistál před domem Potterových. Nebo spíše před sutinami domu. Najednou uviděl pohyb někde uprostřed těchto sutin.

,,Kdo si!" křikl a namířil na tu osobu hůlkou.

,,Klid, to jsem já!" ozval se Hybridův dunivý hlas. V rukách se mu hýbalo cosi malého.

,,Hagride, dej mi ho, sem jeho kmotr!" řekl Sirius a natáhl k Harrymu ruce.

,,Nemůžu Siriusi, nezlob se. Brumbál mi dal příkaz ať mu ho dovezu."

,,Dobře, když to řekl Brumbál.."usoudil Sirius a z pod několika prken vytáhl dečku. ,,Na, zabal ho, ať ve vzduchu neprochladne.

,,Ve vzduchu?" podivil se Hagrid.

,,Jo, vezmi si mou motorku, nebudu ji potřebovat."

,,Díky," řekl Hagrid a i s Harrym v náručí nasedl na motorku. Ozval se řev a stroj se zvedl k obloze. Sirius si v ruce pohrával s hůlkou. Napadalo ho jméno jediné osoby.

,,Peter!" zavrčel a přemístil se.






,,Stůj ty jedna kryso a neopovažuj se přeměnit!" zařval Sirius na muže s krysím obličejem a shrbenými zády. ,,Jak jsi to mohl udělat? Prodal jsi je! Prodal jsi je Voldemortovi!" vzal ho za límec košile.

,,Ne Sirie, to ty! POMÓC!! VYZRADIL TAJMESTVÍ POTTEROVÝCH! POMÓC!!" řval Peter s plných plic. Pak s úšklebkem vytáhl nůž, s nepatrným syknutím si usekl prst a proměnil se v krysu, která odběhla do temnoty.

,,Ty jeden malej bas-" nedokončil Sirius. Kolem něho se objevili bystrozoři a odzbrojili ho. Peter, ten malej hňup. Vždycky pozadu, vždycky jinde. Tak tam se vytrácel….ke Smrtijedům. A my ho měli za…přítele!

Sirius se nebránil. Nechal se odvést na ministerstvo a pak i do Azkabanu bez potíží.

******* ve stejnou dobu, na jiném místě ********

Na konci uličky se objevila postava. Vysoká postava muže s dlouhými, bílými vlasy a vousy pozvedla ruku se zapalovačem. Cvakl a jedna s pouličních svítilen zhasnula. Cvakl ještě jednou, dvakrát a postupně pozhasínal všech dvanáct svítilen. Někde blízko něho zamňoukala kočka.

,,To sem mohl tušit," utrousil muž a z kočky se začala stávat vysoká žena s vlasy do tuhého uzlu.

Tato podivně vyhlížející dvojice si povídala a pomalým krokem vyrazila k domu číslo 4 v Zobí ulici, kde se nacházeli. Náhle se ozval řev a z mraků se vyřítila motorka a na ni mohutná postava bradavického klíčníka a šafáře. Muž i žena vzhlédli.

,,Dobrý večer, Hagride," utrousila žena a muž se jen usmál.

,,Profesorko McGonagalová, profesore Brumbále," naznačil poklonu obr a podal Brumbálovi Harryho. Ten klidně spal a cucal si palec.

Muž vykročil k domu číslo 4 a položil Harryho na práh. Zastrčil mezi pokrývky dopis a i se svým doprovodem zmizel.
 


Komentáře

1 Popina | 21. března 2010 v 13:33 | Reagovat

Dobrej konec. Jen tak dál.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.